Z tisku rok 2001

Rok 2002, Rok 2003, Rok 2004

Kromě cizího majetku zkrášlují sprejeři i svá auta

Traboše nedáme!

Záchrana trabanta přinesla smrt

Plastikové jaguáry jely ostošest

Trabant ve šrotu neskončil, je pýchou sběratelů

Fandové trabantů se sjeli do Plasů

Za řevu dvoutaktu

Trabi

GO, TRABI, GO

Následující články jsou z (pro mě) neznámých novin, výte-li někdo podrobnosti (číslo, rok, datum apod.) napište mi na: Laznovsky@atlas.cz

Nato miluje trabanty?

Trabanty se sjely na Slovensko

Kromě cizího majetku zkrášlují sprejeři i svá auta.

Kromě cizího majetku zkrášlují sprejeři i svá auta. Majitel vozu nazvaného Tajfun, který stává v Praze 7, anebo tvůrce graffiti na snímku se podepisuje zkratkou Drc. Na nedávné veřejné diskusi v Městské knihovně jeden ze sympatizantů s graffiti prohlásil: "Kdybych měl svůj dům, nechám ho pomalovat od shora dolů." A hle: Barevná uliční kultura se neomezuje ­jen na fasády. Otázkou zůstává, zda jde o ojedinělý případ, či zda se móda spreji postříkaných automobilů rozmůže. (trj)

Právo 27.4 2001

Traboše nedáme!

Stály na něj fronty a přiděloval se podle pořadníku. Kdysi předmět závisti, dnes symbol chudoby či recese: pryskyřník pádivý aneb trabant. "My tahle autíčka prostě máme rádi," říkají Radek Zajíc (27) a Vít Holkup (26) ze Strakonic. "Skvěle se s nimi vyřádíme."

Když to v Německu "prasklo", nemohly se ve středu Prahy uklízet ulice, protože byly zatarasené trabanty. Opuštěné trabíky s klíčky v zapalování jako by volaly: konec starých časů! Na nové majitele - nálezce čekaly zástupy vozítek i kolem hranic. Když měli tiráci cestou z Německa místo na korbě, naložili pár trabošů...

"To už je pryč - dnes se za ně i v Německu platí," říkají Radek Zajíc a Vít Holkup, kteří ve Strakonicích založili Trabi club. "U nás koupíte trabíka podle stavu za cenu od pěti tisíc korun výš, v Německu ale může přijít i na třicet tisíc marek. Jsou tam firmy, které je speciálně ladí, upravují a vylepšují. To u nás bohužel moc nejde, protože čeští úředníci schvaluji úpravy a udělují výjimky jen velmi neochotně."

Budou zakázány?

S vylepšenými autíčky pak pyšní majitelé vyrážejí na srazy trabantistů. "Je legrační sledovat, jak naleštěného trabíka veze na přívěsu třeba špičkový mercedes," usmívá se Radek Zajíc. "Tahle autíčka se v posledních letech stala sběratelským hitem, upravují se na tahače, domíchávače a podobně. Na srazy se kromě Němců sjíždějí lidé z Nizozemska, Itálie, Švýcarska a také samozřejmě od nás."

Jenomže právě u nás se majitelé dvoutaktních vozítek nedávno vylekali: to když vláda oznámila, že chce na silnicích "vyčistit vzduch". Začalo se spekulovat, že budou do desíti let zakázány dvoutakty i auta s motory bez katalyzátorů (těch je u nás asi polovina z 5,5 miliónu registrovaných vozidel)!

Velcí se spikli!

Celý poplach je však bouří ve sklenici vody. Nikde na světě (s výjimkou pokusu ve Švýcarsku) dvoutakty nezakázali, i když snahy byly. "Pokud auto splňovalo předpisy v době přihlášení k provozu, musíme ho nechat dožít," říkají odborníci. "Trabanty, jichž je u nás třiašedesát tisíc (plus třiačtyřicet tisíc wartburgů) přitom znamenají menší problém než téměř čtyři sta tisíc škodovek řady 105/120."

Chladné hlavy k tomu dodávají, že do deseti let stejně 90 procent trabantů zmizí přirozenou cestou.

"Tohle je poslední tah velkých automobilek, které se chtějí zbavit konkurence," vztekají se trabantisté. "Vždyť kdyby se po roce 1990 trabanty trochu předělaly, mohly se skvěle prodávat dodnes - na trhu levná auta chybějí. Tím by ovšem klesly zisky gigantů."

Smutná cesta posledních trabantů

Poslední z více než tří miliónů vozů s dvoutaktním motorem sjel z výrobní linky ve Cvikově v roce, 1990. Linka pak byla prodána do Uzbekistánu, kde ale dosud není uvedena do provozu. Pokusy o resuscitaci auta namontováním čtyřdobého motoru 1,1 z VW Polo se nepodařily, i když se těchto vozů prodalo na 40 000 kusů. V roce 1995 pak bylo jako poslední zoufalý výkřik vyrobeno 444 "luxusních" trabantů. Měly smutný osud: putovaly do Polska, kde o ně však nebyl zájem. Tak šly do Turecka, kde se je ale nepodařilo proclít. Po čtyřech letech se proto vrátily zpět do Německa…

"Ve své době byl trabant skvělý vůz," říká Vít Holkup. "Jednoduchý a odolný - vlastně kapotovaná motorka. Většinu věcí si uděláte doma sami, ale auto klidně doveze čtyři lidi a přívěs do Bulharska. Ideální hračka pro kluky, kteří odrostli stavebnicím Merkur a Lego."

Může i vonět?

"Mezi lidmi dodnes kolují návody na vylepšení trabantů: třeba izolací topení rukávy staré bundy, použití prošívané deky na­puštěné vodní m sklem proti hluku a podobně."

"Co do užitkovosti je trabant určitě na úrovni Škody 120. Pro zajímavost - v takzvaném losím testu se Mercedes A převrací při šedesátikilometrové rychlosti, zatímco traboš sedí jako přišitý i při pětasedmdesáti kilometrech za hodinu," dodává Vít Holkup.

"Je ale trochu jinak cítit..."

"Jak který. Podle měření vypouští dobře udržovaný trabant asi tolik škodlivin jako favorit bez katalyzátoru. Nesmí ovšem jezdit na technický benzín. Víte, že běžně používáme natural a že se v Německu do trabošů montují i katalyzátory? Stojí ovšem patnáct set marek."

"Holky se ale na takový vůz balí hůř, ne?"

"Ani bych neřekl," usmívá se Vít Holkup. "Moje přítelkyně Lada má vlastního trabantíka a nedá na něj dopustit. Chce si ho pomalovat kytičkami a beruškami!"

Po nehodě rána pěstí

Mnoha tisíc trabantů se v Německu zbavili tak, že je brali na protiúčet při ná­kupu nového vozu. Za kus se dávalo až pět tisíc marek! Z drcených karosérií vykoupených vozů se prý lisoval zahradní nábytek.

"Karosérie není z novin Neues Deutschland, jak se říkalo, ale z odpadní bavlny z Ruska ztužené pryskyřici a "pečené" při dvou stech stupních Celsia - duroplastu," vysvětlují trabantisté. "To je velmi ekologické řešení podobné těm, která dnes - na vyšší úrovni - používá řada špičkových automobilek. I Renault Espace má plastovou karosérii!"

Odborníci navíc tvrdí, že plasty jsou při havárii výhodné. "Oloupají se z auta a můžete ven, zmuchlané plechy by se musely rozstříhat. A když vůz obrátíte na střechu, vyrovnáte promáčknutí dobrou ranou pěstí."

Budoucnost je pryč

Podle trabantistů je obrovská škoda, že se od roku 1957, kdy bylo na počest 40. výročí VŘSR ve Cvikově vyrobeno první lidové vozítko, na koncepci vozu nic zásadního nezměnilo. "Pokusů přitom bylo dost," říkají. "Do výroby byly připraveny trabanty s hliníkovou karosérií, s motory Škoda, Wankel či diesely. Nic z toho se ale bohužel neuskutečnilo. Trabant se proto definitivně zařadil mezi historické legendy - po bok Citroënu CV 2 či Fiatu 500..."

Jednou už zakázány byly

BMV neboli bakelitové motorové vozidlo, jak se Trabantu 601 přezdívalo, se k nám dováželo od roku 1965 do roku 1984. Poté byl import zakázán (až na pár kusů pro invalidy) s poukazem na poškozovaní životního prostředí dvoutaktním motorem a na nízkou bezpečnost vozu. Celkem se k nám dovezlo na 132 000 trabantů.

Pro hvězdy i skiny

Tisíce Němců berou Trabant jako "kultovní vozítko". Nechávají se v něm fotit hvězdy a boháči (třeba Thomas Gottschalk), kteří mají trabíky jako hračky. V televizní show dokonce trabanta umývala Pamela Andersonová! Pro řadu mladých mužů je zase trabant spojen s houseovou hudbou, vyholenými hlavami a kartóny piva. Právě ti nedávno uspořádali "spanilou jízdu" trabíků po americké Route 66.

Dvoudobý smích

Kolik Somálců se vejde do trabantu? Všichni.

Nové trabanty mají airbagy. Když vidíte, že asi dojde k nehodě, začnete je rychle nafukovat

Proč jezdí trabanty přes vesnici tak rychle? Aby je nechytili psi.

Čím se měří rychlost trabantu? Kalendářem.

Proč nemá trabant bezpečnostní pásy? Aby si ho lidé nepletli s batohem.

Jak se řekne trabant japonsky? Harašito.

Proč v NDR neexistovaly sexshopy? Protože jízda trabantem je účinnější než vibrátor.

IVO BARTÍK

Snímky PETR MERTA a archív

Trabant 100x jinak! Od limuzíny pro Elvise Presleyho až po domíchávač betonu - to vše se dá z trabanta udělat. Pravda, původních dílů pak zůstane málo.

Květy č.20 2001

Záchrana trabanta přinesla smrt

OSTROVCE - Když začala zuřit v obci Ostrovce na Tachovsku bouře a krupobití, málokdo z obyvatel tišil, že za chvíli se bude bojovat o život. V okamžiku, kdy si přívalová vlna prorazila cestu přes dvorek Marie Krocové (75) a voda unášela jejího trabanta, vyšla žena ven z domu zachraňovat svůj majetek. A to ji stálo život.

Vlna srazila ženu k plotu, na který se nabodl její automobil. Proud nešťastnici strhl k automobilu a zaklínil ji mezi prázdný barel, prkna a automobil. Uvězněná žena začala volat o pomoc.

Soused Pavel Drobňák (65) a jeho zeť Igor Gut (35) byli v tom okamžiku o dva domy vedle. "Abych se k ní dostal, musel jsem nejdříve prostříhat plot. Snažili jsme se odstranit prkna, abychom ji vyprostili, což se nám podařilo," líčí dramatické okamžiky Pavel Drobňák. "Byla strašně prostydlá. Dopravili jsme ji do jedné chalupy, kde se jí ujala přítomná lékařka." Ve vážném stavu byla nešťastnice převezena do nemocnice v Plané. Tam však v noci zemřela v důsledku silného podchlazení.

Lidé v obci Ostrovce byli smrtí své sousedky zdrceni.

Richard Beneš

Blesk 6.5 2001

Plastikové jaguáry jely ostošest

/BRUŠPERK/ Tam, kde se maže zemská osa, tedy na brušperském náměstí, odstartovala I. Vicemiss Moravy Lucie Babničová už 10. ročník závodu PVC Jaguar Rallye. Celkem devět vozidel vyrazilo za silného burácení svých dvoutaktních motorů ze startovacích roštů, až ochránci přírody zezelenali a byli šťastní, když se dým z výfuků na náměstí rozplynul. Nejotrlejší osádku tvořila dvojice Rocher – Petránek, nejrychlejší vůz řídila Klára s Danielem a celkově první skončili Eda Šárka Křenkovi.

Martin Sládek

Super 7.5 2001

Fandové trabantů se sjeli do Plasů

/PLASY/ K nepoznání vyšperkovaná populární auta značky Trabant byla včera k vidění v Plasech na Plzeňsku. Sjeli se sem příznivci strojů bývalé východoněmecké automobilky IFA. Na mezinárodní sraz dorazilo asi padesát wartburků a trabantů jak z Česka, tak i z bývalé NDR. "Proč sem jezdíme? Je tu sranda Také si vyměníme součástky k autům a zkušenosti. Vyrážíme společně i na různé výlety," pochlubil se deníku Super jeden z německých účastníků srazu s tím, že do Plasů přijel i jeden nadšenes s trabantem kabrioletem. Všichni majitelé wartburgů a trabantů jsou na své miláčky patřičně hrdí. Některá speciálně upravená auta se totiž prodávají až za 160 tisíc korun. Mnozí z nich mají u svých aut elektricky ovládané stahování oken, centrální zamykání či závodní volant a sedačky. Jen si poslechněte, jak to hraje. To je paráda, že jo?" vykřikoval další z Němců, když pustil na plné pecky zabudovanou hi-fi soupravu s CD přehrávačem.

Zbyněk Schnapka

Super 17.9 2001

Trabant ve šrotu neskončil, je pýchou sběratelů

PRAHA - Na šedesát tisíc vozů značky Trabant stále brázdí silnice naší republiky. Dříve vysmívané bakelitové vozítko neztratilo svou popularitu. Trabantoví fanoušci svého miláčka často předělávají do nejrůznějších podob a tvarů. Na silnicích tak můžete potkat lincolna, kabriolet, terénní vůz, pojízdnou pípu či sekačku na trávu. Vše pod značkou Trabant. Východoněmecký výrobek přesto není jen kuriozitou. Bez posměvačných úšklebků nachází uplatnění například v Egyptě, v Pobřeží slonoviny, Islandu a stále slouží finské policii.

Pro Egypťany je trabant stále nedocenitelný pro jízdu vyprahlou pouští, je totiž chlazený vzduchem. S malým vozítkem je velmi spokojena i finská policie, která je používá dodnes. Velmi oblíbený je trabant také v Itálii, Francii, Holandsku či Velké Británii.

Vynalézavost nadšenců, kteří na svého miláčka nedají dopustit, nezná mezí. "Především na mezinárodních srazech jsou k vidění neuvěřitelné vozy. Lincolny dlouhé několik metrů, s lůžkovou úpravou, se zahrádkou na střeše nebo s pípou, míchačka na beton, cisterna," říká Pavel Křovák z Automotoklubu Trabant. U nás snad nejvíce proslul trabant v barvách bývalé Veřejné bezpečnosti.

Výroba trabantu skončila s pádem berlínské zdi. Stále se však vyrábějí náhradní díly a jsou k dostání i moderní doplňky. "Originální trabant neměl téměř žádné vybavení. Dnes se vyrábějí , anatomická sedadla, mahaganové volanty nebo dálkové ovládání," vypočetl Křovák. Vedle vzhledových úprav jsou pak populární nejrůznější sportovní úpravy motorů, snížené podvozky, výfuky, posilovače brzd nebo lepší tlumiče. Svezení v takovém voze obstojí i u zhýčkaných řidičů.

Trabant není "smradlavé" a kouřící vozidlo, jak si většina z nás myslí. "Je dokonce ekologičtější než mnohé automobily vyrobené později. Zápach a dým způsobuje špatně seřízené zapalování nebo zbyteěné mnoho oleje v benzínu," tvrdí Pavel Křovák. Při takové jízdě za severní polární kruh ujel "trabi" bez problémů jedenáct tisíc kilometrů.

"Za dobu, co se trabant vyráběl, se do bývalého Československa dovezlo sto šedesát tisíc kusů, dodnes jich je šedesát tisíc stále v provozu s platným technickým průkazem," doplňuje Křovák.

V České republice působí osmadvacet Trabant klubů, které sdružují na pět tisíc členů. Ti se pravidelně setkávají na srazech. Ten nejbližší bude ale až v květnu příštího roku.

Kateřina Nová

Dříve vymívané bakelitové vozítko má stále více příznovců po celém světě

Blesk 26.10 2001

Za řevu dvoutaktu

Závodit lze se vším – i s bakelitovým symbolem minulé éry

Jan Rýdl

Ruce v rukavicích divoce točí volantem. Zleva zprava to praská při nárazech blatníků. Motory řvou. Na ploché dráze se závodní speciály přetlačují o pozice. Kamínky obalené blátem sekají piloty po helmách jako střepiny granátů. Až na jeden vpředu jasně vedoucí stroj bojují ostatní na krev.

Rozjížďka končí. Komisaři zapisují pořadí. Auta se rozjíždějí na místa, k technikům. Jezdci vystupují. Z auta s číslem 32 se souká i sedmadvacetiletý Alois Švec. Zapaluje si cigaretu. Zvenčí obhlíží čerstvé šrámy na svém autě…

Jede se závod speciálních Trabantů.

"Začal jsem jezdit v roce 1999. V Poříčí nad Sázavou má moje přítelkyně chatu a tam trabanty jezdily. Nejdřív jsem si z těch závodníků dělal v hospodě legraci. Pak jsem viděl, jak to jezdí, a valil jsem oči: jsou to auta rychlejší než původní sériová, dvakrát silnější, víc řvou. No nádhera…" rozplývá se Alois Švec nad svými začátky.

Nejvíc ho na trabantech upoutalo, jak jsou navzájem vyrovnané: "Závody plechových aut jsou nuda. Kdo má peníze, koupí si auto z profirallye a všem to natře. Trabanty jsou si i po super vyladění výkonem hodně hodně podobné," vysvětluje Alois Švec. Tvrdit, že každé auto po projetí cílem zajíždí do boxu ke svému mechanikovi, by bylo hodně odvážné. Skutečnost je taková, že skoro každý pilot je zároveň i mechanikem svého stroje. Alois Švec není výjimkou. Na každý závod s sebou veze nejen skoro celé příbuzrnstvo, ale také tolik náhradních dílů, že by se z toho dal postavit další trabant.

"Samozřejmě že občas odněkud přitáhnu trabanta, vezmu z něj jen něco a zbytek jde do šrotu. Kolikrát dostanu celé auto třeba jenom za flašku. Spotřebuju jich tak pět až šest. Ale i tak mě to závodění přijde – jen v přímých nákladech – na 40 tisíc korun za rok. A spoustu vlastní práce," připomíná Alois Švec.

Ještě nikdy v životě nedosáhl pilot stroje 32 na stupně vítězů. Pohár Trabantcross jezdí v Česku kolem padesátky lidí. Švec se přímo přátelí tak s patnácti z nich. Na dráze je zase ale všechno bez pardonu. "I když se postrkáme, nemohu říct, že by někomu šlo jen o nějakou agresi. V trabantech všichni závodí, chtějí vyhrávat. U mě je to zatím slabota. Chybějí zkušenosti a taky vyladit motor asi ještě tak úplně ideálně neumí," posteskl si sedmadvacetiletý závodník. Sériovému "bakeliťáku" lze vyladit motor na nějakých 70 koní výkonu.

Nicméně postup výkonnosti Aloise Švece patrný je. Podle úspěšnosti dostávají jezdci na sezónu startovní čísla. Čím nižší, tím lepší. Takže zatímco když začínal, dostal na bok 42, rok na to 61 a letos už brázdí škváru s dvaatřicítkou.

Běžný divák satelitních programů je už uvyklý podívané na hořící trosky smýkající se po dráze ještě pořád šílenou dvoustovkou. Co vlastně riskuje závodník v trabantu? "Nebojím se. Máme tříbodové pásy, bezpečnostní vyvařený rám, anatomickou sedačku, síť v oknech. Loni, myslím, že to bylo v Sedlčanech, si snad někdo při nárazu na svodidla zlomil nohu. Jinak nevím, že by se někomu něco stalo. Já sám jsem za dva roky ježdění nebyl třeba ani jednou jedinkrát na boudě," tvrdí Alois Švec, který v civilu pracuje jako řidič nákladního vozu.

Alois Švec pochází z Čimelic. Jen pár domů vedle bydlí český motocyklový závodník Jaroslav Huleš. Zatímco Huleš musel na výslovné přání majitele své stáje přestat jezdit doma na krossových motorkách a raději je prodal, aby ho nelákaly, Švec na polňačce podél Hulešova domu jezdí a ladí, trabant kvílí. "Kolikrát Jarda vyleze z baráku, kouká, jak svištím sem a tam, a pak mi říká:Ty vole, tobě to jede jako mě" chechtá se Alois Švec. Neustálé špičkování mezi úspěšným závodníkem ve světové třídě biků a pilotem Trabantcrossu je v Čimelicích běžné.

 MF 14.11 2001

Trabi

Trabant je proti brouku i kachně trochu mladší. Jeho specialitou jsou vnější díly karoserie vyrobené z duroplastu – materiálu vytvářeného lisováním a následným spékáním pryskyřice a odpadní bavlny. Auto zkonstruovala firma VEB Sachresing, nástupce, v sovětské části německa „opuštěných“, automobilek Horch a Audi. Sériová výroba vozu označeného jako Trabant P 50 se rozjela v roce 1958. Jeho přední nápravu poháněl vpředu uložený vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválcový motor o objemu 500 ccm, nad kterým byla spádová nádrž (auto až do skončení výroby Trabantu 601 nemělo žádný ukazatel paliva a palivová rezerva se ovládala páčkou v kabině). Následně se objevil kombík. Během podzimu 1962 byl motor převrtán na 594 ccm a automobil přejmenován na Trabant 600. V půli roku 1964 vyjíždí Trabant 601 se známou modernizovanou karoserií – tím však na čtvrt století v podstatě skončil jeho vývoj. Až v roce 1988 bylo změněno zavěšení zadních kol a listové pero nahradily vinuté pružiny. Konstruktéři se však o modernizaci pokoušeli. Všechny návrhy byly ale z úsporných důvodů zrušeny a dokumentace musela být tničena.

Dva takty navíc

Konečně – to jediné slovo, které vystihuje výměnu zastaralého (i když pro trabanta typického) dvoutaktního motoru. Po pádu berlínské zdi se otevřely hranice a Veb Sachsenring potřeboval automobil schopný konkurovat vozům z druhé strany železné opony. Proto na jaře 1990 vyjíždí Trabant 1,1 s vodou chlazeným čtyřdobým čtyřválcem o obsahu 1043 ccm z Volkswagenu Polo a kotoučovými brzdami na předních kolech. Automobil dostal novou přední kapotu, nádrž se přestěhovala dozadu a řadící píka byla umístěna na podlahu. Přesto ale výroba trabantů v roce 1991 končí. Celkem jich bylo smontováno téměř 3 100 000, včetně otevřených verzí tramp a několika pick-upů.

Symbol východu

Tím, čím měl trabant být, tedy snadno dostupným autem, se však stal až po skončení výroby. Vedení NDR nebylo schopné zajistit dostatečnou produkci a na trabanta se čekalo i deset let. Teprve když se jich jejich majitelé s vidinou lepších strojů začali zbavovat, dal se koupit opravdu za pakatel. Světově proslulým se trabi stal během turné U2 v roce 1992. Kapela si jej vybrala za symbol svých koncertů a trabanty se staly součástí její megashow Zoo TV. Dobré jméno si udržely i v souboji s mercedesem. V takzvaném losím testu (rychlé projíždění ostrých zatáček) se model A od mercedesu převrhl již při 60 km/h, kdežto trabant vydržel i v 75km/h. Díky tomu bylo áčko přepracováno a sériově vybaveno stabilizačním systémem.

Dan Přibáň

GO, TRABI, GO

REPORTÁŽ Z OSMÉHO MEZINÁRODNÍHO ŠÍLENSTVÍ VE ZWICKAU

Trabant je auto, které nesmíte brát úplně vážně. V současné době je to buď ten nejlevnější čtyřkolý motorový dopravní prostředek, nebo autíčko pro radost. Centrem trabantů město Zwickau – sem každé léto míří stovky těchto strojů a pak je opravdu na co se dívat.

Již poosmé se v německém Zwickau konala akce nazvaná International Trabi Treffen – největší setkání příznivců zbožňovaného a zatracovaného duroplastového zázraku – dnes již legendárního trabanta. Autíčka, jehož sláva dosahuje v zemích ležících mezi bývalým Sovětským svazem a padlou železnou oponou věhlasu Volkswagenu brouka. Trabi je prostě kultem. A protože Trabi Treffen opravdu stojí za vidění, rozhodli jsme se do Zwickau vypravit a přenést část trabantího světa do ábíčka. 23. června brzy ráno jsme tedy nastartovali trabiho a rychlostí blížící se závratným 90 kilometrům v hodině vyrazili směrem severozápad.

Město trabantů

Autíčko krásně šlapalo a za čtyři hodiny jsme byli na místě. Zatímco během celé cesty bývalým východním Německem jsme neviděli ani jednoho trabanta, ulice Zwickau jich křižovali desítky. Všechny děti, které jsme potkávali, na nás mávaly s prsty do V – tohle město trabanty miluje. To jsme ještě nebyli u letiště, kde se celá akce konala – zde začalo opravdové trabantí šílenství. Před vjezdem do areálu už byl pěkný štrůdl aut. Během dvaceti minut jsme ale vjeli dovnitř. Bylo po dešti a hlavní cestaprotínající celý areál byla dost rozbahněná a zkušení trabantisté se zde procházeli ve žlutých holínkách. Náš stroj si s bahnem hravě poradil, to závodněji upravené vozy se sníženými podvozky měly trochu potíže. Projeli jsme asi do půlky letiště, našli hezké místo a postavili stan – naše základna byla hotova. Do všech stran, málem až kam oko dohlédlo, stály trabanty. Vypravili jsme se hledat ty nejhezčí.

Duroplast, kam se podíváš

Na letiště přijížděli další a další vozy a po hlavní cestě pořád tam i zpátky jezdily stroje obsypané veselícími se trabantisty – pět lidí na střeše nebylo vyjímkou. Náhle nás za pekelného hřmotu a výstřelů z výfuku předjel růžový trabant. Už když se zezadu blížil, se nám zdálo, že zvuk motoru zní jakoby stereo. Když nás předjel, bylo vše jasné. Tohle auto nemá „vzadu“ – v místech, kde je u většiny aut nákladový prostor, se objevil opět předek trabiho i s motorem s druhým řidičem snažícím se poctivě couvat.

Trabi tisíckrát jinak

Ve vyhrazeném prostoru letiště bylo podle typů roztříděno několik stovek nádherných trabantů. Kabriolety, vojenské verze, upravené sporťáky, terénní zvýšené verze i elegantní předchůdci nejrozšířenějšího Trabantu 601 – Trabanty 600. Ovšem i mezi kempujícími trabantisty byly k vidění neuvěřitelné stroje a neztrácela se tu ani česká auta. Stačilo jít a koukat.

Ten, kdo má trabiho zatím jen v sériovém provedení, si zde mohl koupit nespočet tuningových doplňků. Od mnoha druhů nových masek, přes sportovní sedačky po kompletní sady, které z vašeho stroje udělají vůz vypadající jako ten nejsilnější „trhač asfaltu“.

Začalo se smrákat a atmosféra zhoustla. Prostor rychle se halící do tmy naplňovalo vytí motorů a řev výkonných reprosoustav z mnoha aut. Na centrální cestě bylo pořád plno. Vše osvětlovaly mohutné světlomety i plameny šlehající z výfuků. Spát se rozhodně nedalo. Tahle noc patřila králům modravého dýmu.

Live parade

Neděle ráno. Blížilo se vyvrcholení celého srazu Trabi Live Parade – triumfální jízda ulicemi Zwickau, jíž se účastní většina ze sedmi tisíc přítomných trabantů. Seřadit takovýhle konvoj není žádná legrace. Celkovému zmatku pomohly i dva rozdílné časy uvedené (na jednom papíře) v programu. Vyjíždí se v devět, nebo v deset? Stany začínaly mizet. Autíčka postupně opouštěla plochu a jezdila sem tam okolo letiště. Padla devátá . Asi se startuje v deset. Opustili jsme areál a začali hledat tu správnou kolonu. Nakonec jsme skončili někde v první stovce – což byl v podstatě úplný začátek konvoje. Nekonečná řada aut se dala do pohybu. Teď přišly ke slovu i ty klaksony, které v noci netroubily. Po stranách ulic stály spousty lidí, vzduch se mihotal kouřem a horkým vzduchem a my jsme pomalu projížděli městem. Jakékoli netrabantí auto bylo z cesty konvoje policisty okamžitě vykázáno.

Nesmrtelné auto

Jízda končila u muzea automobilky Horch, z níž po sloučení s Audi vznikl Veb Sachsenring – výrobce trabanta. Byli jsme zřejmě prvním zahraničním trabikem v koloně, a proto nám byla věnována tomu odpovídající pozornost. Zaparkovali jsme mezi desítkami dalších trabantů, vyfotily některé zajímavé kousky, prohlédli si muzeum – zabralo nám to asi hodinu a půl. Ale autíčka pořád přijížděla a přijížděla, vypadalo to že kolona je skutečně nekonečná.

Pořád se bylo na co koukat. Čas ale neúprosně ubíhal a my jsme zamířili k domovu. Motor spokojeně brumlal, a jak jsme se blížili k hranicí, trabanty opět mizely. Ten, kdo viděl Trabi Treffen, si ale nemůže myslet, že zmizí úplně – duroplast ne rezaví a trabi je nesmrtelný vůz.

Internet

	Úplně malý a úplně velký Trabant bezesporu patří do kategorie malých automobilů. Jednoduchá konstrukce karoserie jej umožňuje bez problémů ještě více zkrátit - nebo naopak prodloužit. Ve Zwickau byly k vidění dva extrémy - maličký trabi vzniklý posunutím zadní nápravy těsně za přední sedačky a neuvěřitelných 13,11 metru dlouhý kabriolet.

Dan Přibáň

ABC č.17 2001

[index] [aktualizace] [download] [galerie] [historie] [jívka03] [kladno] [konec trabika] [muj vůz] [nehoda] [postrach] [přírustek] [trabant cross] [vrbno 02] [vývoj] [www] [z tisku] [zwickau 02]